Jed­ním z témat, kte­ré řeší občan­ská porad­na Respon­deo poměr­ně čas­to a opa­ko­va­ně, je daro­vá­ní. Na pra­cov­ní­ky Respon­dea se obra­ce­jí kli­en­ti obvykle vyš­ší­ho věku, kte­ří řeší, jak uspo­řá­dat svůj maje­tek, a roz­ho­du­jí se mezi daro­vá­ním a dědic­tvím. Obda­ro­va­ný­mi býva­jí part­ne­ři, vnou­ča­ta nebo děti. Bohu­žel se někdy stá­vá, že star­ší lidé mají pocit, že se majet­ku zba­vi­li neu­vá­že­ně.

U daro­vá­ní je roz­ho­du­jí­cí to, že se děje za živo­ta dár­ce. Ten bez­plat­ně pře­ve­de maje­tek na obda­ro­va­né­ho a pře­sta­ne být maji­te­lem. Nový maji­tel může tedy s věcí či nemo­vi­tos­tí vol­ně dis­po­no­vat, tře­ba ji pro­dat nebo zasta­vit. „Pokud chce dár­ce napří­klad dům dál uží­vat, je vel­mi uži­teč­né nechat si zří­dit věc­né bře­me­no, tedy prá­vo nemo­vi­tost uží­vat,“ podo­tý­ká Hed­vi­ka Stuch­lí­ko­vá, vedou­cí občan­ské porad­ny. Věc­né bře­me­no, stej­ně jako daro­va­cí smlou­va na nemo­vi­tost, musí být sjed­ná­no písem­ně a vlo­že­no do katastru nemo­vi­tos­tí. Ide­ál­ní je dob­ře upra­vit také pra­vi­dla uží­va­ní.

„Stá­vá se, že se dár­ce a obda­ro­va­ný domlu­ví jen na dob­ré slo­vo a spo­lé­ha­jí se na dob­ré vzta­hy. Dár­ce však pak není nijak chrá­něn a nový maji­tel po něm může chtít, aby se vystě­ho­val,“ popi­su­je Hed­vi­ka. Kli­en­tům pro­to pomá­há s aktem daro­vá­ní jako tako­vým, vysvět­lu­je­me jim rizi­ka s ním spo­je­ná a upřes­ňu­je jim jejich prá­va a povin­nos­ti. „Někdy si kli­en­ti mys­lí, že musí nemo­vi­tost roz­dě­lit mezi všech­ny své potom­ky, což tak dle záko­na není. Pro­bí­rá­me pro­to všech­ny dal­ší mož­nos­ti.“

Jin­dy zase kli­en­ti při­chá­ze­jí s tím, že by chtě­li dar zpět. Dár­ce má totiž ze záko­na prá­vo dar odvo­lat, pokud mu obda­ro­va­ný úmy­sl­ně ublí­žil či poru­šil ve vzta­hu k němu dob­ré mra­vy. Musí však mít závaž­ný důvod, o němž v pří­pa­dě spo­ru roz­ho­du­je soud. „V pra­xi býva­jí potí­že s pro­ka­za­tel­nos­tí, pro­to­že řada inci­den­tů jako napa­dá­ní či výhrůž­ky se ode­hrá­vá někde beze svěd­ků. Pak kli­en­tům radí­me, aby si nejdří­ve opat­ři­li k situ­a­ci co nej­ví­ce důka­zů,“ vysvět­lu­je vedou­cí občan­ské porad­ny. Někdy se ale pod­le ní jed­ná jen o to, že se dár­ce a obda­ro­va­ný pros­tě nepo­hod­nou a jako reak­ci na to daru­jí­cí odvo­lá svůj dar. „Zda se jed­ná o dosta­teč­ně pod­stat­ný důvod, opět může roz­hod­nout jedi­ně soud,“ dopl­ňu­je Hed­vi­ka Stuch­lí­ko­vá.

Ačko­li by v dané situ­a­ci mohl být důvod k vrá­ce­ní daru, dár­ce se mnoh­dy těž­ko smi­řu­je s tím, že by žádal vrá­ce­ní daru po vlast­ním dítě­ti či vnou­če­ti a navíc pod­stu­po­val soud­ní říze­ní. „Kli­en­ty se v této situ­a­ci sna­ží­me pod­po­řit, pomá­há­me jim nahléd­nout na situ­a­ci z jiné stra­ny, nastí­nit mož­nos­ti řeše­ní, zmír­nit jejich strach a pomoct jim i s kon­krét­ním postu­pem. Záro­veň ale musí­me respek­to­vat, pokud se kli­ent roz­hod­ne situ­a­ci neře­šit,“ uza­ví­rá vedou­cí občan­ské porad­ny.