Že aranžování květin a péče o ně může být i zábava, dokazuje kolínská květinářka Blanka Vallová. Kromě toho, že provozuje už 15 let svoje „Květiny U Bláni“, poněkolikáté pořádá také květinovou show, jejíž výtěžek poputuje organizaci Respondeo, konkrétně Intervenčnímu centru pomáhajícímu lidem ohroženým domácím násilím. Akce s podtitulem „Vrahem je zahradník“ se koná v neděli 2. října od 13 hodin v Kině 99 v Kolíně a nabídne divákům mimo jiné návod, jak se správně starat o pokojové květiny, a které do jakého prostředí zvolit.
Jak vůbec celý nápad na květinovou show v Kolíně vznikl?
Lidé chodí do květinářství a vůbec nevědí, co mají s těmi květinami pak doma dělat. Neustále jim opakujeme standardní postup, jak o řezanou květinu pečovat. Pokud květinu doma neošetříte, tak rychleji zvadne. Ošetřením kytičky se prodlužuje její trvanlivost. Proto jsem se rozhodla uspořádat show, ve které se všechny tyto informace diváci dozvědí. Plán jsem měla v hlavě už několik let, ale stále jsem nevěděla, jak vše pojmout. Chtěla jsem, aby to byla benefiční akce. Říkala jsem si, že nevidomí mají Světlušku, vozíčkáři mají Paraple a Konto Bariéry a podobně. I s důchodci mě předběhl Eben s Plíhalem. Shodou okolností v tu dobu začal můj syn chodit do Poděbrad na box a jednou za rok vždycky uspořádali výroční box ve velkém. Právě tam jsem narazila na paní ředitelku Respondea. To se opakovalo asi dvakrát, a třetí rok už tam paní ředitelka nebyla, vybíralo se na hendikepovaného chlapečka. Tehdy jsem si řekla, že paní ředitelce zavolám a řeknu jí o svém nápadu na benefici. Odhodlávala jsem se ale od února do srpna. O domácím násilí se moc nemluví, ženy se bojí od partnerů odejít, staří lidé nemají kam odejít a děti s tím nic nenadělají. Myslím si, že se moc peněz na tuto oblast nedává, a pokud už někdo přispívá, často nechce zveřejnit ani své jméno. A protože Respondeo je lokální organizace, má volba byla jasná.
Musí být náročné ufinancovat takovou akci.
Měla jsem v hlavě show spojenou s beneficí. Chtěla jsem, aby se věci, které na show vytvoříme, prodaly na konci v aukci a výtěžek by šel na charitu. Aby to bylo na pódiu vidět, musely být ty kytice velké, takže nestály stovky, ale tisíce. Letos se akce bude pořádat už po čtvrté a téma je „Vrahem je zahradník“. Bude to o hrnkových pokojových kytičkách. Nechci prozrazovat detaily, snad jen, že máme přislíbené citrusy a další mix kytiček. Bude to zábavnou a zároveň naučnou formou.
Připomenete nám i minulé ročníky?
První akce byla o řezaných květinách s názvem „Na kytky se nešahá“, druhá byla o svatbách „Ježiš holka, ty se vdáváš!“ – ta měla nejvíc diváků. Ale každý rok svatby dělat nemůžete. Vzpomínám si, že proti jiným lidem, kteří pořádají různé svatební show, my měli přetlak ženichů a měli jsme naopak problém s nevěstami. V loňském roce byla show „S kytičkou na stole hned lépe chutná“ – to jsem si vypůjčila z Vlasty z roku 1976. Ukazovali jsme, jak si k různým příležitostem v roce nazdobit stůl. Předvedli jsme, že člověk může využít mnoho z toho, co má doma. Měli jsme dokonce i stůl s kaktusy. Prostřeli jsme i velký vánoční stůl. My se doma druhý den po Štědrém dnu scházíme celá rodina, je nás tam 15 až 20, stůl máme vždycky hodně nazdobený, abychom si to užili, aby to bylo slavnostní. Mnoho lidí si dnes stoly vůbec ani neprostírá, to byl také důvod, proč jsem toto téma zvolila. Přestalo se jíst společně, každý přijde domů jindy a skoro se nesejdou u oběda ani v neděli.
Zahradnicí od malé holčičky
Jak dlouho se už zabýváte květinami?
Můj dědeček byl amatérský zahradník, hodně toho pěstoval, věnoval se zahrádce. Měl těžkou práci na tři směny a potřeboval relaxovat a zároveň se trochu schovat před babičkou. A protože můj bratr je těžký alergik, byla jsem mu k ruce vždycky já, už od malička. On byl trochu průkopník, často dal něco tam, kam to vůbec nepatřilo. Skalku jsme měli na nejtemnějším místě v zahradě, kde bylo bahno. Když jsme jednou jeli na chalupu pod Orlickými horami, na jedné stanici tam každé jaro kvetl jaterník podléška, taková zvláštní kytička, která roste jen na určitých místech. Tam byla celá stráň úplně modrá. Jeho zelené lístečky mají tvar jater a jeho kořen se dává do směsí na jejich očistu. No a můj dědeček jednou na té zastávce vystoupil a tu chráněnou květinu tam uzmul do pytlíku a přivezl ji domů. Nakonec to bylo jediné, co mu na té skalce kvetlo. Já jsem v tu dobu sotva chodila, ale ty kytičky se mi strašně líbily, tak jsem je otrhala a naaranžovala je dědečkovi na zápraží.
Takže vaše první květinové aranžmá?
Ano. Přišla jsem za ním a říkám: „Kytí hají!“ A on nechápal, co to stále dokola opakuji. Když to pak viděl, hodně se zlobil.
Vždycky jste chtěla pracovat s květinami?
Rozhodovala jsem se, jestli půjdu na UMPRUM na restaurování textilu, tam se ale musely dělat talentové zkoušky a já neumím dost dobře malovat. Pak jsem uvažovala o knihařské škole ve Zlíně. Ale nakonec jsem zvolila zahradnickou školu v Mělníce. Za mých časů to byla jedna z nejlepších škol v oboru. Dnes ale zájem o tuto školu klesl, děti zajímají jiné věci, možná kromě dětí rodičů, kteří mají zahradnictví nebo architektonickou kancelář a chtějí ji předat dál.
A od té doby jste stále v oboru?
Začala jsem v zahradnickém družstvu, které se specializovalo na citrusy a chryzantémy, nejdřív mě to nebavilo, ale pak jsem si to oblíbila. Pěstování citrusů je dost specifická záležitost. A chryzantéma je jedna z mých oblíbených květin, teď na podzim jsou nejhezčí, takové křupavé, kdybych byla hlemýžď, jedla bych chryzantémy. Navíc mi voní, i když mají takovou specifickou vůni, něco mezi podzimem a zimou. Pak jsem šla na mateřskou a od té doby jsem v květinářství. Chvíli jsem ještě chodila na brigádu, kde jsem se hodně procvičila v okrasném sadovnictví a ovocnářství.
Co vás na práci s květinami baví?
Musíte pořád něco sledovat, zajímat se o to, jak se obor vyvíjí, musíte být pořád napřed před konkurencí. Musíte sledovat módu, bytový design, sleduji Diora, Blanku Matragi, která je nepřekonatelná v barevných kombinacích, sleduju sklo, bytovou architekturu, co se děje v Americe, Polsku nebo Německu, které nám je nejblíž i mentalitou, i vázáním květin. Dlouhou dobu udávali směr Rusové, teď se to přesouvá do Mexika, Španělska a jižní Ameriky. Tam je zvykem koupit si naaranžovaný koš nebo nádobu nebo si koupíte náruč květin, které si dáte doma do vázy.
Odkud berete květiny?
Různě. Od lokálního pěstitele kupujeme květiny už 15 let. Já si pěstuju sama doma anglické růže, protože dřív je nikdo neměl. Vozí nám ale také růže z Kolumbie a Ekvádoru, kde je pro ně nejvhodnější podnebí.
Vaši zákazníci si obvykle řeknou, co chtějí svázat, nebo si vyberou, co už máte připravené?
Jak kdy. Často si vyberou z toho, co máme navázané. Hodně lidí chce jen růže. Dlouho letěly kulaté kytice, teď se ale vracejí postupné. Ceny květin šly nahoru a opticky totiž postupné vypadají bohatší než kulaté ve stejné cenové relaci. Lidé mají nyní méně peněz a ceny květin šly nahoru. Ženy mají ale radši kulaté, muži volí často postupné.
Jak ošetřit řezané květiny?
Na začátku jste zmínila, že se lidé často neumí starat o řezané květiny. Poraďte, jak by se to mělo správně dělat.
Záleží, v jakém počasí si člověk kytičku koupí. Jestli si ji koupí v zimě, když mrzne, nebo v létě, když je plus třicet. V létě i v zimě doporučuji zabalit. Květiny mají vysoký obsah vody, takže ve vedru se voda odpařuje, v zimě zase může květina zmrznout. V zimě by se mělo balit minimálně do dvou papírů, když mrzne, tak ještě do novin, protože ty izolují. Při extrémních mrazech je balíme do bublinkové fólie a případně další igelitové vrstvy. Pokud si koupíte kytičku v létě, doma ji vybalte z papíru a napusťte si vázu. Když víte dopředu, že budete květinu kupovat, napusťte si vodu už ráno, než odjedete do práce. U nás dostanete sáček s výživou, ale není nutné ji použít, obsahuje sacharózu a něco na čištění vody. Měla byste ale vzít nůž a všechny stonky seříznout minimálně o centimetr šikmým řezem, aby lépe natáhla vodu až do květu, jinak může začít vadnout, konce stonků totiž zaschnou. Stalo se mi, že jsem zapomněla růži doma na lince položenou celou noc, ráno jsem ji seřízla na půlku a ona se do odpoledne napila, vzpamatovala a vydržela ještě 14 dní. Lidem většinou kytky zvadnou, protože je neošetří.
Jaké druhy kytek mají lidé nejradši?
Muži berou červené růže. Z pohledu žen je to ale takové obyčejné, možná proto chce dnes spousta žen luční kvítí. U toho je ale problém, že když se sváže, kytice obsahuje hodně trav s měkkou tkání, a proto kytice strašně rychle začne ve váze kvasit. Je proto třeba každý den vyměnit vodu a ideálně i seříznout, jinak kytička začne hnít.
A vy prodáváte skutečné luční květiny nebo nějaké druhy z nich vyšlechtěné?
Když je sezona louky, tak opravdu z louky. Když není sezona, tak kytice vážeme z vyšlechtěných druhů, které připomínají louku. Dá se použít například i drobnokvětá růžička.
Trend lučního kvítí dál pokračuje nebo přichází něco nového?
Přichází trend malých kulatých, na těsno uvázaných květů bez zeleně, takže dost drahých, vyrobených ze spousty drahého materiálu, ale perfektně a precizně zpracovaných. Začíná se vracet preciznost toho oboru.
Já mám ráda zase tu divokost květin…
Když jsem před lety viděla svatební kytici vázanou ve stylu boho, s tunou eukalyptu, řekla jsem si: „Ježiši, co to je?“ I kamarádky se divily: „Blaničko, to bychom snad uvázaly samy.“ Dlouho jsem se s tímto stylem vnitřně prala, nicméně než to k nám došlo, už jsem s tím byla srovnaná. Ale důsledek této módy je, že každý má pocit, že umí uvázat květinu a chce si otevřít květinářství.
Co máte nejraději vy?
Já mám nejradši neuvázanou. Koupím třeba náruč gladiolů a doma si je naaranžuju do vázy. Když si ale koupíte květiny v supermarketu, je možné, že vám vydrží jen krátce, nebo vůbec nevykvetou. Třeba tulipány bývají často řezané velmi nevyzrálé a zachlazené, takže úplně nevykvetou, nedobarví se a tolik nevydrží. Sama jsem si je několikrát koupila, je to risk, ale tulipány na jaře jsou pro mne nutnost.
Fíkus benjamín jako barometr na vztahy
Všimla jsem si, že v supermarketech o květiny nikdo moc nepečuje…
Ano, někdy například nemají dost vody. Květina musí být ve vhodném prostředí. Dokonce jsou citlivé i na to, co se kolem nich děje. Velmi senzitivní je třeba fíkus benjamín, když se doma pohádáte, shodí půlku listů, dáte ho na špatné místo, uhnijí mu kořeny. Proto ho nedoporučuju do kanceláře, kde působí různé mezilidské tlaky. Je to takový barometr na vztahy.
A jaké pokojové kytky nejsou náročné?
Babičkovské kytky. Dřív ženy byly v práci, doma se tolik netopilo, takže potřebovaly nějaké nenáročné kytky – třeba monstery. Teď nastal takový jejich boom, protože nepotřebují tolik péče… ale to všechno bude na té show.
Lidé mají svého řezníka nebo pekaře, mají i svého květináře?
Letos máme výročí 15 let, to je taková puberta, a ano, máme stálé zákazníky. Dokonce už i děti, které dřív doprovázely rodiče, dospěly a přicházejí si koupit kytičku. A tímto jim všem děkujeme, že k nám chodí.
Foto: Petra Skokanová