Domácí násilí je jednou z nejhorších forem násilí vůbec. Odehrává se totiž za zavřenými dveřmi, takže ani nejbližší okolí nemusí nic tušit. Navíc v místě, které pro většinu lidí představuje bezpečné útočiště. S oběťmi takovéto formy násilí pracuje Intervenční centrum Respondeo, kde však o pomoc mohou požádat nejen oběti, ale i svědkové domácího násilí. Jako osmnáctiletá Michaela.
Když Michaela poprvé přišla do intervenčního centra, ptala se, jak může pomoci své matce. „Říkala, že nevlastní otec je na matku zlý, a Michaela už se na to nechtěla jen dívat, chtěla vědět, co může ona sama dělat,“ popisuje Denisa Sachomská, vedoucí služby intervenční centrum. Osmnáctiletá Michalea žila s matkou a otčímem a studovala střední zdravotnickou školu.
„V rodině je už dlouhé roky dusno, otčím na všechny křičí, nadává, vše musí být podle něj. Moje starší sestra se za dramatických okolností odstěhovala a otčím z pomsty zakázal matce se s ní stýkat,“ popisuje Míša. Matka se muži nedokáže vzepřít, bez jeho souhlasu nesmí ani na nákup, je na něm finančně závislá, jednou si dcera všimla, že má matka modřiny. „Když se v minulosti pokusila matku bránit, nevlastní otec ji chtěl také uhodit, takže se ho bojí,“ doplňuje Denisa. Maminka s ní odmítá o problémech mluvit.
Navíc otčím nedává Michaele peníze, proto si mladá dívka snaží přivydělat alespoň o víkendech na brigádách. Po několika setkáních s pracovnicí intervenčního centra se Míša rozhodla využít možnosti psychoterapie a po čase udělala jeden velmi důležitý krok – odstěhovala se na internát. „Chodí více na brigády a pomáháme jí s žádostmi o sociální dávky a s návrhem na stanovení výživného od obou rodičů po dobu studia,“ líčí vedoucí intervenčního centra. Michaela samozřejmě doposud neměla zkušenosti s jednáním s úřady, soudy, se sepisováním návrhů a vyplňováním mnoha formulářů.
„Je to pro mě velmi náročné období, potřebuji se nejdřív postarat sama o sebe, ale stále se snažím a budu se snažit pomoci také mamince,“ říká Míša. Otčím její matce zakázal vídat se s dcerou, nicméně přesto si občas zavolají a matka se konečně rozhodla také navštívit intervenční centrum. Protože nymburská pobočka sídlí na náměstí v budově České spořitelny, nabyla matka Míši dojmu, že by její muž nemusel zjistit, kam ve skutečnosti šla, kdyby ji náhodou někdo z jeho známých zahlédl. „Má za sebou jednu schůzku a zatím není moc odhodlaná situaci řešit, ale doufám, že mi tady pomohou přesvědčit ji,“ doplňuje Michaela.
„Krok dcery řešit situaci v rodině byl velmi odvážný. Mnoho mladých lidí odejde z rodiny, přetrhá vztahy s rodiči a zůstávají všichni nešťastní,“ říká vedoucí intervenčního centra, které klientům nabízí psychosociální a sociálně právní poradenství, krizovou intervenci, pomoc při komunikaci s institucemi, doprovod k jednáním, právní podporu i psychoterapii. Všechny služby jsou zdarma, dobrovolné a anonymní.
Drtivou většinu klientek Intervenčního centra Respondea tvoří ženy. Pro ilustraci v roce 2021 intervenční centrum pomáhalo 119 ženám a 6 mužům, v roce 2020 pracovalo se 151 ženami a 8 muži. Pokud jsou oběťmi muži, obvykle se jedná o seniory – Respondeo neřeší jen případy partnerského násilí, ale i mezigeneračního, kdy oběťmi bývají staří rodiče nebo prarodiče. „Bohužel senioři jsou mnohem méně motivovaní svou situaci měnit. Jsou zatížení tím, že vychovali násilníka a vnímají to jako svoje selhání. Aby získali předběžná opatření, je potřeba situaci a násilí podrobně popsat, a to je pro ně velmi náročné. Stydí se za to, že vychovali syna či dceru, kteří je bijí, berou jim peníze, zamykají je doma a podobně,“ dodává ještě Alena Líbalová, ředitelka Respondea.
Intervenční centrum provozuje pobočky v Nymburce, Kolíně, Mladé Boleslavi a Brandýse nad Labem. V okresech Mělník a Kutná Hora poskytuje pomoc terénní formou.