Psychoterapeut v rodinách, které potřebují pomoc

Naše organizace také pomáhá rodinám, které se potýkají s nejrůznějšími problémy, hrozí například i odebrání dětí. V těchto případech to není pouze sociální pracovník, který se na pomoci podílí. Svoji roli zde mnohdy sehraje i psychoterapeut. Zeptali jsme se naší psychoterapeutky Mgr. Jany Brůnové, která s rodinami pracuje.

Jakou roli může hrát psy­cho­te­ra­peut v rodi­ně, kde napří­klad hro­zí ode­brá­ní dětí?

Psy­cho­te­ra­peut je tu pro kli­en­ta a jeho potře­by. Peč­li­vě  naslou­chá, sna­ží se poro­zu­mět a nabíd­nout nové úhly pohle­du na situ­a­ci kli­en­ta nebo celé rodi­ny a  násled­ně hle­dat  růz­né mož­nos­ti řeše­ní.

V rodi­nách, kte­ré se potý­ka­jí s řadou pro­blé­mů (hmot­ná nou­ze, výchov­né pro­blémy, ztrá­ta zaměst­ná­ní, strach ze ztrá­ty byd­le­ní, slo­ži­té vzta­hy, dlu­hy…) je čas­to psy­cho­te­ra­peut prv­ním člo­vě­kem, kte­rý kli­en­ta nijak nesou­dí a nena­bí­zí mu “zaru­če­né rady” na jeho život. Díky tomu se ote­ví­rá pro­stor, ve kte­rém mohou spo­leč­ně hle­dat a nalé­zat to pra­vé řeše­ní šité na míru potře­bám kli­en­ta a rodi­ny.

V čem může­te kon­krét­ně tako­vé rodi­ně pomo­ci?

Napří­klad v rodi­ně, kde hro­zí ode­brá­ní dětí, může psy­cho­te­ra­pie pomo­ci rodi­či roz­vi­nout jeho kom­pe­ten­ce a posí­lit sebe­vě­do­mí. Díky pro­sto­ru, kte­rý se v rám­ci tera­pie ote­ví­rá, se může poda­řit s kli­en­ty nalézt, co je tře­ba změ­nit, tak aby rodi­na moh­la lépe plnit svou roli a moh­ly v ní děti zůstat. Může také pomo­ci rodi­ně komu­ni­ko­vat mezi sebou, vyjas­nit a nasta­vit vzta­hy  a umož­nit tak lep­ší fun­go­vá­ní rodi­ny.

Když je tu mož­nost vyu­žít při pomo­ci rodi­ně v nesná­zích vyu­žít psy­cho­te­ra­pe­u­ta, z jaké­ho důvo­du rodi­na nej­čas­tě­ji odmít­ne?

Stá­vá se, že kli­ent nechce nabíd­ku psy­cho­te­ra­pe­u­tic­kých slu­žeb vyu­žít, pro­to­že se obá­vá, že nebu­de při­jat tako­vý jaký je, pří­pad­ně, že infor­ma­ce o něm zís­ka­né budou dále šíře­ny spo­lu­pra­cu­jí­cím insti­tu­cím např. OSPOD.

Rodi­če čas­to nedů­vě­řu­jí soci­ál­ním pra­cov­ní­kům a insti­tu­cím, obá­va­jí se změn a nevě­ří, že by jich byli schop­ni. Tyto oba­vy jsou pocho­pi­tel­né, nicmé­ně opak je prav­dou. Psy­cho­te­ra­peut nesdě­lu­je infor­ma­ce zís­ka­né v prů­bě­hu spo­lu­prá­ce dal­ším oso­bám. Při­jí­má kli­en­ta tako­vé­ho jaký je,respektuje jeho sou­kro­mí, jeho  roz­hod­nu­tí a osob­ní tem­po změ­ny. A nako­nec při hod­no­ce­ní spo­lu­prá­ce kli­en­ti oce­ňu­jí, že „byli brá­ni tako­ví, jací jsou”.

V čem je pak nej­ví­ce nápo­moc­ný soci­ál­ní­mu pra­cov­ní­ko­vi?

Psy­cho­te­ra­peut v rám­ci pro­gra­mu Pomo­ci rodi­nám fun­gu­je také jako kon­zul­tant pro soci­ál­ní pra­cov­ní­ky. Ti s ním mohou pro­bí­rat jed­not­li­vé pří­pa­dy a spo­leč­ně hle­da­jí dal­ší mož­nos­ti, co v rám­ci spo­lu­prá­ce rodi­nám nabíd­nout.