Pomáháme lidem, kteří nedokážou řešit konfliktní situace

Aby byla pomoc obě­tem domá­cí­ho nási­lí efek­tiv­něj­ší, bylo by dob­ré pra­co­vat také s násil­nou oso­bou, mys­lí si Ale­na Líba­lo­vá, ředi­tel­ka orga­ni­za­ce Respon­deo. Díky pro­jek­tu „Jak na kon­flik­ty ve vzta­zích“ nabí­zí Respon­deo psy­cho­te­ra­pe­u­tic­kou pomoc lidem, kte­ří nezvlá­da­jí své agre­siv­ní cho­vá­ní a chtě­jí s tím něco dělat.

Komu je tato služ­ba urče­na?

Nabí­zí­me bez­plat­nou psy­cho­te­ra­pii zájem­cům, kte­rým se neda­ří zvlá­dat kon­flikt­ní cho­vá­ní. Je vhod­ná pro ty, kdo řeší pro­blémy v part­ner­ských vzta­zích, při výcho­vě dětí, ale i v sou­ži­tí s rodi­či. Na naše tera­pie cho­dí lidé, kte­ří mají pro­blémy s agre­sí a záro­veň si uvě­do­mu­jí, že selhá­va­jí v kon­flikt­ní situ­a­ci – tře­ba začí­na­jí hned kři­čet nebo vlast­ně vůbec nevě­dí, jak s tím dru­hým komu­ni­ko­vat. Pokud člo­věk při­jde a začne se svým pro­blé­mem pra­co­vat v rám­ci toho­to pro­gra­mu, je mož­né, že zabrá­ní­me jeho dal­ší­mu agre­siv­ní­mu cho­vá­ní.

Tak­že ti lidé si musí uvě­do­mo­vat, že děla­jí něco špat­ně….

Ano a musí chtít s tím něco dělat, což je samo o sobě těž­ký krok. Jed­no­duš­ší je najít chy­bu na dru­hé stra­ně, tře­ba u part­ner­ky nebo part­ne­ra. Mimo­cho­dem, kro­mě indi­vi­du­ál­ní tera­pie nabí­zí­me také páro­vou.

V rám­ci inter­venč­ní­ho cen­t­ra pomá­há­te obě­tem domá­cí­ho nási­lí. Proč je tře­ba pra­co­vat i s násil­ní­ky?

V rám­ci služ­by inter­venč­ní­ho cen­t­ra s násil­nou oso­bou pra­co­vat nemů­že­me, ale uvě­do­mu­je­me si, že by bylo dob­ré pra­co­vat se vše­mi akté­ry té situ­a­ce. Může­me dotyč­né oso­bě nabíd­nout psy­cho­te­ra­pe­u­tic­kou pomoc prá­vě v rám­ci pro­jek­tu „Jak na kon­flik­ty ve vzta­zích“, ale ona musí sama chtít, musí se pro to sama roz­hod­nout, legisla­ti­va jí to nena­ři­zu­je. Někte­ré země při­ka­zu­jí násil­né oso­bě, kte­rá je na urči­tý čas vyká­zá­na poli­cií ze spo­leč­né domác­nos­ti (u nás je to na 10 dnů), že musí v těch­to dnech navští­vit něja­ké­ho tera­pe­u­ta, musí zahá­jit tera­pii. To by se nám také líbi­lo, mys­lím, že v rám­ci inter­venč­ních cen­ter bychom to uví­ta­li. Je potře­ba, aby si agre­sor uvě­do­mil, co dělá špat­ně, aby pocho­pil, že nere­a­gu­je ade­kvát­ně.

Tera­pii u nás může ale naří­dit soud.

V pří­pa­dech domá­cí­ho nási­lí se to ale zatím pří­liš nedě­je, spíš u něja­kých rva­ček v hos­po­dě a podob­ně. Což ale vní­mám jako dob­rý počá­tek, pro­to­že to už je jenom krů­ček k tomu vyu­ží­vat této mož­nos­ti i v dal­ších situ­a­cích.

Pro­jekt je pod­po­řen z pro­gra­mu Minis­ter­stva vni­t­ra (Pro­gram pre­ven­ce soci­ál­ně pato­lo­gic­kých jevů – domá­cí nási­lí).