Představte si, že máte sedm dětí, bydlíte v plísní prolezlém bytě a ještě za to platíte nájem. V bytě je zima, protože majitel vypne topení, a to zdaleka není konec…

Pak se vám sice pove­de se pře­stě­ho­vat do lep­ší­ho bytu, ale spí­te na zemi, pro­to­že vše včet­ně nábyt­ku vám zples­ni­vě­lo a na nové nemá­te finanč­ní pro­střed­ky.

Stě­ho­vá­ní do holých stěn

„Z býva­lé­ho byd­liš­tě jsme se muse­li odstě­ho­vat“ – vyprá­ví tři­ce­ti­le­tá Hana, „nájem­né jsme pla­ti­li pra­vi­del­ně, ale s nad­chá­ze­jí­cí zimou už neby­lo mož­né tam zůstat. Maji­tel­ka vypnu­la tope­ní kvů­li jed­né nepla­tič­ce. Děti spa­ly v čepi­cích, zim­ních bun­dách, věč­ně nemoc­né, ubre­če­né a to nemlu­vím o plís­ních, ty byly všu­de, na zdi, ve spo­leč­né kou­pel­ně, pros­tě všu­de.“

Rodi­na se pře­stě­ho­va­la do nové­ho byd­liš­tě. Zre­kon­stru­o­va­ný byt se jim od počát­ku líbil a na stě­ho­vá­ní se všich­ni moc těši­li, i když vědě­li, že nebu­dou mít na čem spát, psát úko­ly, jíst, atd.. „Vědě­li jsme, že se musí­me pře­stě­ho­vat, situ­a­ce v před­cho­zím byd­liš­ti už byla neú­nos­ná. Nový byt se nám hned líbil, hlav­ně děti byly nad­še­né, ale já sem se bála, na čem bude­me spát? Vše­chen náby­tek i oble­če­ní jsme muse­li nechat ve starém bytě. Všech­no bylo cítit ples­ni­vi­nou, mat­ra­ce byly ples­ni­vé, vlh­ké, pře­stě­ho­vat jsme v pod­sta­tě nemě­li co. Při­šli jsme do nové­ho bytu bez niče­ho, nemě­li jsme ani jedi­ný kus nábyt­ku.“ Říká Hana.

Se sed­mi dět­mi a v novém byd­liš­ti není mož­né najít hned prá­ci a navíc man­že­lo­vi paní Hany byl odci­zen rod­ný list, což rodi­ně zne­mož­ni­lo požá­dat o dáv­ky, kte­ré by rodi­na tolik potře­bo­va­la. „Vůbec jsem nevě­dě­la, co bude­me dělat. Jak zaří­dí­me nový rod­ný list ze Slo­ven­ska, kde vez­me­me pení­ze na náby­tek, na oble­če­ní dětem. Ano, měli jsme nové byd­le­ní, ale ješ­tě pořád i spous­tu sta­ros­tí,“ popi­su­je situ­a­ci Hana.

Dob­rá vůle

Paní Hana se vždyc­ky sna­ži­la zajis­tit svým dětem ty nej­lep­ší mož­né pod­mín­ky. Díky její­mu aktiv­ní­mu zájmu zača­la ona a její rodi­na spo­lu­pra­co­vat s Respon­de­em.  Soci­ál­ní pra­cov­ní­ci Respon­dea rodi­nu paní Hany pra­vi­del­ně navště­vu­jí. Spo­leč­ně si sta­no­vi­li cíle, kte­rých chtě­jí vzá­jem­ný­mi sila­mi dosáh­nout. Cíle, kte­ré pod­po­ří rodi­nu v jejím kva­lit­ním fun­go­vá­ní a roz­vo­ji v době sou­čas­né i budou­cí. Díky oslo­ve­ní spo­leč­nos­ti Respon­deo rea­lit­ní kan­ce­lá­ří Remax, se poda­ři­lo zajis­tit pro rodi­nu kom­plet­ní vyba­ve­ní nábyt­kem. „Mám z toho vel­kou radost, děti mají vlast­ní postel a máme i seda­cí soupra­vu, obý­va­cí stě­nu, skří­ně a vel­ký, hez­ký jídel­ní stůl. Nic tako­vé­ho jsem vůbec neče­ka­la,“ líčí doja­tě Hana.  Poved­lo se zís­kat i vysta­ve­ní nové­ho rod­né­ho lis­tu pro man­že­la paní Hany. Pra­cov­ni­ce Respon­dea pomoh­la paní Haně zor­ga­ni­zo­vat pře­stup dětí do nové ško­ly, zís­ka­la a vytisk­la veš­ke­ré for­mu­lá­ře a infor­ma­ce ohled­ně zápi­su dětí do škol­ky a do prv­ní tří­dy. „Respon­deo nám oprav­du pomoh­lo. Man­žel si hle­dá prá­ci, máme hez­ké byd­le­ní, děti jsou ve ško­le spo­ko­je­né a já jsem koneč­ně v kli­du,“ říká, teď už s úsmě­vem Hana.