Rita ve svých sedmnácti letech porodila syna. Žila v pronajatém bytě se svým dvacetiletým partnerem, otcem dítěte, který měl čerstvě ukončenou střední školu a snažil se najít zaměstnání. Ač se mladá rodina velmi snažila, měli problém vyjít se svými příjmy.
Sociální pracovnice jim pomohla s vyřízením žádosti o příspěvek na bydlení a zároveň mladé mamince pomohla s žádostí k soudu o přiznání svéprávnosti. Zákonným zástupcem chlapečka totiž byla Ritina matka, která však rodinu příliš nepodporovala – naopak je neustále podceňovala a nevěřila jim, že společný život zvládnou.
Ritin manžel nakonec našel práci v místě bydliště a mladé rodině se povedlo postavit se na vlastní nohy.


