Ačkoli dnes děti po celém Česku slaví svůj svátek, ne všechny prožívají idylické dětství. Podle policejních statistik a údajů intervenčních center jsou stovky dětí ohrožené domácím násilím. Za minulý rok Policie ČR vykázala v 1 086 případech násilnou osobu ze společného obydlí a označila v těchto případech 928 dětí za děti ohrožené domácím násilím. Intervenční centra v České republice evidují dalších 818 dětí, které byly v roce 2022 svědky agrese v rodinách. Podle pracovnic Intervenčního centra Respondeo se bohužel stále častěji objevují případy, kdy má chování agresora kořeny v jeho dětství – sám domácí násilí zažíval nebo mu byl přítomen.
„V posledních letech se v odborné veřejnosti stále více diskutuje o postavení dětí v rodině, kde probíhá domácí násilí. V našem intervenčním centru se setkáváme převážně s dětmi, které jsou svědky probíhajícího psychického a fyzického násilí, nicméně přímo bité nejsou,“ říká Denisa Sachomská, vedoucí Intervenčního centra Respondeo. „To ovšem neznamená, že nejsou probíhajícím násilím v rodině přímo ohrožené,” dodává. Nedávno je kontaktovala klientka poté, co se u nich doma situace vyhrotila natolik, že ji manžel i s dvěma náctiletými dcerami zamkl doma, vzal jim mobilní telefony a odešel. „Starší dceři se následně podařilo vylézt oknem a utekla vše oznámit na policii. Dlouhá léta obě dcery bezmocně přihlížely tomu, jak jejich otec matku slovně i fyzicky ponižuje, kontroluje a brání jí v kontaktu s blízkými,“ popisuje Denisa Sachomská.
Další z klientek Respondea, matka tří děti, se rozhodla opustit muže alkoholika, který se k ní po několik let choval velice agresivně. „Rozbíjel věci, křičel a urážel ji. Děti na chování otce samozřejmě reagovaly. Starší syn se uzavíral do sebe, mladší děti plakaly nebo křičely. Ovšem když byl otec střízlivý, k dětem se choval hezky,“ líčí Denisa Sachomská. Bohužel muž nebyl ochoten přistoupit k léčbě či podstoupit psychiatrické vyšetření a opilecké eskapády se neustále opakovaly. Nakonec se žena rozhodla i s dětmi, které byly v rodině pod neustálým stresem, odejít a usiluje o svěření dětí do výhradní péče.
Respondeo s oběma ženami nyní intenzivně pracuje, nicméně pomoc potřebují i děti. „Pro děti jako svědky násilí mezi rodiči je důležitý první kontakt a včasná pomoc kompetentního pracovníka, tedy odborníka, který zná specifika domácího násilí, umí vést rozhovor s traumatizovaným dítětem, vnímá dopad násilí na děti a jejich další vývoj,“ říká Martina Vojtíšková, vedoucí Intervenčního centra Ústecký kraj a předsedkyně Asociace pracovníků intervenčních center ČR, která se rovněž podílí na realizaci projektu POSPOLU, jenž se zaměřuje na změnu přístupu profesionálů a institucí přicházejících do styku s ohroženými dětmi, případně jejich rodiči. Denisa Sachomská dodává, že v Respondeu pracují s dětmi již od 6 let – poskytují jim odbornou pomoc, krizovou intervenci a edukaci v souvislosti s domácím násilím v rodině. Starším dětem od 14 let nabízejí také psychoterapeutickou péči.
V některých případech děti chování agresivního otce vůči matce začnou přijímat jako normu – jako v příběhu Hanky. Pochází z neúplné rodiny, její matka měla vždy potíže s muži a alkoholem, proto Hanka velmi brzy odešla z domova a našla si už jako velice mladá partnera. „Paní Hana popisovala, jak se o ni partner v počátku vztahu hezky staral, bral ji do kina, na výlety, připadala si jako princezna. Na jeho podmínce, že se nesmí s nikým jiným bavit a musí trávit čas pouze s ním, jí nepřišlo nic divného. Záhy spolu začali bydlet a nároky partnera na Hanu se stupňovaly, nikdy neudělala nic správně – neměla dost uklizeno, navařila málo jídla, nebyla dostatečně upravená a atraktivní. Hana se ze všech sil snažila pracovat na zdokonalení sebe sama a společné domácnosti,“ popisuje příběh klientky Denisa Sachomská. Postupem času začal muž Hanu za veškeré „nedokonalosti“ trestat, začalo to výčitkami a skončilo ránami řemenem. Do vztahu se narodila holčička, na kterou však muž nikdy nevztáhl ruku. „Dcera byla ale trestání matky přítomna a začala tak násilné chování otce považovat za něco běžného. Otci se podařilo malou dceru do trestání matky také zatáhnout – za pytlík bonbonů měla mámu hlídat, aby nezlobila,“ líčí vedoucí intervenčního centra. Za „zlobení“ bylo považováno cokoli mimo plán otce, stačilo prohodit pár slov se sousedkou, nalíčit si řasy, vzít si sukni nad kolena.
Pokud dítě přijme takové chování jako normu, může být v budoucnu samo násilníkem i obětí – což ilustruje příběh Dany. Je jedinou dcerou nezralých a chladných rodičů. V dětství se k ní chovali velmi krutě a dodnes ji psychicky ovládají. Dana už je dospělá, žije mnoho let v manželství, které ji však nenaplňuje, manžel ji psychicky týrá a manipuluje s ní. „Má s manželem dva syny a u jednoho z nich se již začínají projevovat násilnické sklony,” uzavírá Denisa Sachomská. Podle předsedkyně Asociace intervenčních center ČR Martiny Vojtíškové se domácí násilí v rámci rodin přenáší z prarodičů na rodiče a na jejich děti a počet případů takzvaného transgeneračního násilí stoupá: „Přenos způsobují silné tradiční stereotypy v rodinách, nežádoucí přebírání vzorů a v neposlední řadě sociální tlak okolí.“ Fenomén domácího násilí je navíc stále provázen řadou mýtů a vysokou mírou společenské tolerance.
Situaci „neviditelných obětí domácího násilí“ i systém odborné pomoci chce změnit projekt POSPOLU: POmoc dětem – SPOLUpráce odborníků, podpořený Ministerstvem financí a financovaný z Norských fondů.