Známý advokát a folkový písničkář koncertoval pro Respondeo u příležitosti jeho desátého výročí. Po pěti letech se vrátil a oslavil s námi patnáct let působení této organizace ve Středočeském kraji. U příležitosti koncertu, který se konal 23. listopadu 2018 jsme známého písničkáře a advokáta vyzpovídali.

Na svých kon­cer­tech mezi pís­ně­mi zmí­ní­te i větu jaké­ho­si reci­di­vis­ty, kte­rý pro­ne­sl, že život je nepře­tr­ži­tá řada prů­se­rů po sobě jdou­cích. Mys­lí­te si to také, nebo se jen pros­tě tahle pru­po­víd­ka hodí k vašim pís­ním?

Jed­nak se urči­tě hodí k mým zhu­deb­ně­ným soud­nič­kám a dále je to oprav­du ze živo­ta!

Vždyc­ky ráno, když vsta­nu, tak si říkám, co mě ten den čeká a kolik asi bude těch „prů­se­rů“ — a mys­lím, že to tak má kaž­dý z nás. Život není peříč­ko a lecja­ké ty prů­švi­hy jsou jeho sou­čás­tí, ať dělá­me, co dělá­me.

Čím si lidé pod­le vás nej­víc kom­pli­ku­jí život?

Pokud to beru z pohle­du práv­ní­ka — advo­ká­ta, tak lidem chy­bí mnoh­dy základ­ní práv­ní gra­mot­nost, tak­že se cho­va­jí ve smys­lu rče­ní „po nás poto­pa“. Nabe­rou si půjč­ky na dovo­le­nou a jiné zbyt­né věci, pak při­jdou exe­ku­ce, roz­vra­ty rodin a návrat do nor­mál­ní­ho živo­ta je mnoh­dy v tako­vé situ­a­ci vel­mi obtíž­ný.

A jak vy řeší­te řek­ně­me nepří­jem­né situ­a­ce? Zacho­vá­te vždy chlad­nou hla­vu a nad­hled, tak jak by se vlast­ně i od práv­ní­ka oče­ká­va­lo?

I práv­ník je jenom člo­věk, tak­že i když mám již něco „odži­to a odsou­ze­no“, tak se den­ně setká­vám s věc­mi, kte­ré mě doká­žou vyto­čit – a zacho­vat si v tako­vé situ­a­ci chlad­nou hla­vu je prak­tic­ky nemož­né. V soud­ní síni už ale musím mít zno­vu ten nad­hled, pro­to­že jinak bych prá­ci advo­ká­ta nemohl dob­ře odvést, pro­to­že – mar­ná slá­va – prá­vo je pře­de­vším o para­gra­fech – a ne o emo­cích.

Co lidem pod­le vás v dneš­ním svě­tě nej­víc chy­bí?

Mys­lím si, že lidem chy­bí více empa­tie k dru­hým.  Život se pře­sou­vá na soci­ál­ní sítě, kde kaž­dý o sobě zve­řej­ňu­je všech­no mož­né a jenom čeká, až ho za to někdo pochvá­lí, což mi při­jde úpl­ně scest­né.  Lidé spo­lu prak­tic­ky nemlu­ví, neboť vzhle­dem k moder­ním tech­no­lo­giím už ani nema­jí tu potře­bu. Upřím­ně dozná­vám, že sou­čas­né­mu svě­tu někdy vůbec nero­zu­mím.

Na dru­hou stra­nu, je stá­le dost těch, kte­ří nezišt­ně pomá­ha­jí dru­hým. Jak je tako­vá pomoc ve spo­leč­nos­ti pod­le vás důle­ži­tá?

Prá­vě s ohle­dem na výše uve­de­né je jaká­ko­liv pomoc bliž­ní­mu v nou­zi veli­ce důle­ži­tá, a pro­to je tře­ba ji pod­po­ro­vat ze sou­kro­mých zdro­jů, pro­to­že stát má dnes jiné pri­o­ri­ty. Bohu­žel někdy namís­to toho, aby potřeb­ným pomohl, tak jim svým byro­kra­tic­kým a poli­tic­kým roz­hod­nu­tím ješ­tě uško­dí, což mi při­jde zvláš­tě nelid­ské.

Vy už podru­hé pod­po­ří­te svým vystou­pe­ním, kte­ré se usku­teč­ní 23. lis­to­pa­du v Nym­bur­ku, Respon­deo z. s., kte­ré pomá­há lidem v nou­zi. Proč jste se roz­ho­dl vystou­pit na bene­fič­ním kon­cer­tu prá­vě této orga­ni­za­ce?

Ano, už podru­hé jsem vystou­pil pro Respon­deo z. s.  Před­mět jejich čin­nos­ti a for­my pomo­ci jsou mi blíz­ké, pro­to­že i ve své advo­kát­ní pra­xi se čas­to setká­vám s rodin­ný­mi pro­blémy, a to jak rodi­čů, tak i dětí, s domá­cím nási­lím, kte­ré se veli­ce těž­ko pro­ka­zu­je a má mnoh­dy pro obě­ti doži­vot­ní násled­ky. Mys­lím, že pokud lidé vědí, že v pří­pa­dě nou­ze se mohou na něko­ho kon­krét­ní­ho obrá­tit a bude jim pomo­že­no, tak se jim sná­ze žije.